Jak si užíváte s určitým odstupem stříbro z mistrovství světa?
Je to super pocit. Chtěla jsem podat co nejlepší výkon, ale s účastí ve finále jsem úplně nepočítala. Mrzí mě akorát souboj o zlato, do kterého jsem nastupovala nemocná. Navíc rozhodčí přisoudili první a třetí kolo pro soupeřku, i když jsme byli s trenéry přesvědčení, že mělo být pro mě.
Zvládla jste i těžký los. Turkyně byla na úvod nejtěžší možná soupeřka?
Určitě. Byla i lepší než Belgičanka ve finále. Byl to nejtěžší zápas na mistrovství. Turkyně měla dobrý box a šla rychle dopředu. V klinči jsem ji dokázala utahat a pak už jsem měla navrch. Mohlo to být i takové předčasné finále.
Hrálo roli, že belgická vítězka měla oproti vám o jeden zápas méně?
Myslím, že jo. Navíc její první zápas v semifinále trval asi jen minutu a půl, protože rychle porazila soupeřku z Íránu. Los byl otevřený, šest holek se rozhodilo bez kritérií. Když se mi povedlo vyhrát první zápas, tak jsem se chytla.
Jaká byla Ruska v semifinále?
Dobrá, měla strašnou sílu, v klinči i větší než já. Pak jí ale docházela fyzička. Oproti Turkyni to byla trochu něco jiného. Vyhrála jsem všechna tři kola, dokázala jsem ji přeboxovat. Věřila jsem si na všechny soupeřky, ale z Turkyně jsem měla asi největší respekt. Už má za sebou i profi zápasy, to mně chybí.
Ve finále vás limitovala nemoc. O co šlo?
Bolelo mě v krku, měla jsem rýmu. Nebylo to nic vážného, ale člověka to oslabí. Všude byly rozdílné teploty, na pokoji 20, venku 35 a vlhko. Na to nejsem zvyklá.
Proč nakonec byla Belgičanka v boji o titul nad vaše síly?
První kolo bylo vyrovnané, všichni z našeho týmu jsme si mysleli, že má být pro mě. Druhé vyhrála soupeřka. A ve třetím měla být dvakrát počítaná, ale rozhodčí zápas jen přerušil, což nikdo moc nechápal. Ale bohužel to tak bylo, nedalo se s tím nic dělat.
Padla na vás v nějaký moment tíha okamžiku?
Před prvním zápasem jsem byla hodně nervózní. Bylo to zase něco nového, na co jsem nebyla zvyklá. Pak už jsem byla v klidu. Sama jsem se divila, že jsem nebyla nervózní ani před finále.
Jak jste si užila dosavadní vrchol kariéry?
Bylo to skvělé. Atmosféra, výkony ostatních účastníků, to všechno mělo vysokou úroveň. Koukala jsem i na ostatní zápasy. Tam nebyl nikdo, kdo nic neumí. Bylo ocenění už jen to, že jsem se na takový turnaj kvalifikovala.
Jaké jste přijímala ohlasy z České republiky?
Všichni mi gratulovali, i když někteří byli taky zklamaní z toho, že finále nevyšlo.
Užila jste si šampionát v Malajsii i mimo samotný sport?
To moc ne. Celých 14 dní jsme byli prakticky jen zavření na hotelu. Jeden večer jsme jeli do města, jinak ale ani nebyl čas. Do centra jsme cestovali hodinu a půl, tam jsou hrozné kolony. Bydleli jsme v resortu, kolem byla jen dálnice a široko daleko nic jiného. Ale nejeli jsme tam na dovolenou, ale za sportem.
Cítila jste hrdost, když jste úspěšně reprezentovala Českou republiku?
Určitě. Škoda, že na stupních vítězů nehrála česká hymna. Ale bylo krásné reprezentovat naši zem.
Trápila vás klimatizace. Co jinak s vámi udělal šestihodinový časový posun?
Čtyři dny jsem si zvykala na časový posun. Srovnalo se to, když jsem šla na první zápas. To jsem konečně spala celou noc. Po příjezdu do Čech to bylo horší, ale taky jsem si za pár dní zvykla.
Kam vás může posunout úspěch na světovém šampionátu?
To vůbec nevím. Žila jsem turnajem, dál nepřemýšlím. Teoreticky bych mohla dál nastupovat v Národní lize, kde už ale asi nebudu mít moc soupeřek. To bude spíš výjimka, protože mám na kontě hodně zápasů. Dál moc nekoukám. Vím, že příští rok má být mistrovství Evropy.
Čeho si přejete jednou s bojovými sporty dosáhnout?
Ráda bych se dostala do nějakých profesionálních organizací. Ale co bude dál, to neplánuji.
Nyní začínáte předposlední ročník střední školy. Kam zamíříte na vysokou?
Kvůli sportu nechci omezovat školu. Tu mám na prvním místě. Jsem na Českém reálném gymnáziu v Budějovicích a plánuji, že bych zkusila práva v Praze, Brno, Olomouci či Plzni. Chtěla bych se přihlásit na všechny čtyři. Je to těžký cíl, ale jdu si za ním. Láká mě i psychologie, ale to je další těžká škola. Musím si vybrat i něco jako zálohu. Uvidím, kam mě to zavane a kde budu pokračovat i se sportem.
Chcete mít sport jako součást života, ne jeho středobod?
Byla by to nejlepší možnost, kdyby mě sport živil. Ale musím myslet tak, že ne každému se povede skvělá kariéra, a tak musím mít i to vzdělání. Dnes můžu být šampionka, zítra poražená, nebo zraněná.
Máte tři mladší sourozence, všichni se také věnují bojovým sportům. Dá se říct, že je trochu vychováváte?
To spíš oni mě (směje se). Ale s výchovou rodičům moc nepomáhám, mají toho sami dost. Se sourozenci se doma popichujeme a špičkujeme. Je to pro nás takové koření sportu.
Soubory ke stažení
Žádné soubory ke stažení